Česká armáda vs. globalizace

sobota 31. červenec 2010 23:15

Evropská Unie, Severoamerická zóna volného obchodu (NAFTA), válka proti terorismu, větší bruselská kontrola národních ekonomik... Zaklínadla posledních let dominující tisku zabývajícím se zahraničně-politickými otázkami. Jak toto souvisí s armádami národních států, a tedy i naší armádou?

Už od pádu komunismu se u nás začínají objevovat otázky, zda potřebujeme ty či ony jednotky, neustále se snižují počty techniky až na groteskní úroveň (30 modernizovaných tanků T-72, 14 stíhaček Gripen...). A důvodem jsou finance. Údajně... Když se plánuje nákup nových obrněných transportérů, tak slýcháme ne ekonomický argument, ale politický- na co jich máme mít 234 (nakonec objednaných 107), když nám jich stačí pár desítek na zahraniční mise. Jako by snad naše armáda byla tvořena jen jednotkami v Afghánistánu nebo Kosovu... Ať tedy vláda stanoví, že chceme mít pouze nepočetné expediční jednotky vybavené sofistikovanými systémy a že rezignujeme na armádu jakožto sílu schopnou bránit stát a atribut svrchovanosti. A takhle to ve skutečnosti je- BUĎ A NEBO, žádné licitování o počtech, které nakonec vždy vede k další redukci až na minimální počet, který kdyby se ještě snížil, tak nebude nic.

Spoléhat se ale na NATO může být dost krátkozraké. Kde bereme jistotu, že jde o organizaci, která nám vždycky zaručí bezpečnost? Stejně jako dříve, když jsme věřili, že smlouvy s Velkou Británií a Francií nás ochrání před Hitlerem... Proč stále slepě a nekriticky přijímáme tvrzení, že jde o čistě obranné uskupení, jehož účelem je kolektivní obrana, když se ukazuje, že se stal spíše nástrojem ofenzivních zájmů USA a části Evropy, který těmto akcím dodává "mezinárodní" punc legitimity? V dnešním prostředí a kontextu globálních událostí už nejde o ten jasně protisovětsky vyhraněný pakt; v současnosti se na pozadí NATO už plánují a realizují zcela jiné záměry. A ze smluvního závazku se vždy lze šikovně vyvázat- tisíckrát nás už o tom historie poučila! Obzvlášť, pokud by měl být naším soupeřem kdokoliv jiný z Aliance. Zde už by padly na misku vah zcela jiné zájmy.

Přes deset let jsme členy Evropské Unie. Ani jsme se pořádně nezamysleli nad tím, jaká rizika mohou stát za neustálým a plíživým předáváním národních pravomocí někam do centra úředníků, kteří ani nejsou demokraticky voleni. A to je od národa, který má neblahé zkušenosti se socialismem na pováženou, i kdyby nás měl někdo pohanět "čecháčkovstvím".

Když slyším, jak naši představitelé rodící se vládní koalice připouštějí možnost, že rozpustí stíhací letectvo a ochranu vzdušného prostoru si najmeme od jiného státu, zavání to skoro vlastizradou! Ale harmonuje to s postupným rozkladem armády. Zní také populárně, že vezmeme vojsku 10 miliard a dáme je na školství. Ale právě taková laciná a populistická gesta nestojí za víc než za pár desítek tisíc hlasů jednoduše smýšlejících spoluobčanů, kteří na to a podobné slyší. Je jen naší volbou, jestli se vzdáme veškeré politické, ekonomické i bezpečnostní suverenity a ani se nepozastavíme nad tím, co kromě prázdných hesel o tom, že je to v našem zájmu, a několika let úplatků ze strany EU, dostaneme. Ale asi v nás stále přetrvává syndrom psíka oddaného vždy tomu aktuálně mocnému. Místo, abychom už začali občas prosazovat i své sobecké, neboli vlastnecké, zájmy. Sice si tím vysloužíme stigma zpátečníků a "čecháčků", ale aspoň je naděje, že za námi něco zůstane, na rozdíl od té rozpuštěné kostky cukru.

David Vorovka

David Vorovka

David Vorovka

o politice světové i domácí, dějemi za oponou, o historii, vojenství...

Dlouhodobě se zabývám otázkami mezinárodní i české bezpečnosti, politickou situací ve světě a dalšími fenomény z historie a současnosti.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora