Média jako velmoc

neděle 1. srpen 2010 21:05

Nedávno došlo ve Spojených státech k zatčení novináře za to, že nechtěl prozradit identitu některých stávkujících z demonstrace proti Obamově vládě. Přestože ho drželi ve vězení několik měsíců, jména nevyzradil a zachoval novinářskou etiku. Pominu nyní alarmující tendence v chování vládních složek posvěcené novými zákony militarizujícími moc, ale jako neméně závažnou vidím skutečnost, že až na pár individuálních vyjímek se těmito věcmi média v podstatě nezabývají. Když skupina evropských poslanců vyslala apel ke všem občanům evropských zemí, aby se pokusili skrze občanské iniciativy a další aktivity stavět hráz bankovním kartelům, protože mají našlápnuto uzurpovat vládu lidu a parlament nemá páky tomu zabránit, kromě pár okrajových zpráv jsem nezaregistroval žádné další články, natož headl

Když se v některých zemích objeví snaha jakkoliv omezit moc novinářů (třeba tím, že nesmějí zveřejňovat odposlechy) strhne se okamžitě hysterie, polovinu obsahu deníků vyplňuje jen toto téma, bije se na poplach a ostentativně vycházejí na protest prázdné titulní strany novin. Proti tomu nelze nic namítat. Ale vidíte ten rozdíl? Skupina oficiálních politiků tvrdí, že demokracie v EU je ohrožena a neděje se takřka nic. Vedle toho dotkne-li se někdo svobody žurnalistů, vznikne humbuk a dávají se podněty k ústavním soudům, do Štrasburku apod.

Média už dávno nejsou faktorem schopným držet na uzdě excesy veřejných činitelů, politických stran nebo jiných, skrytých lobby. Důvodem je paradox, že se staly příliš mocnými. A kdo má moc, má i zájmy. Dnes už téměř neexistují významnější tištěná periodika, televizní stanice či internetová média, která by nebyla součástí globálních molochů v rukou toho či onoho jednoho vlastníka. To je obrovsky nebezpečné a vede to k nepřirozené a zdánlivě nelogické prioritizaci jedněch témat a ignorování jiných. Vlastník může ovlivnit ve „svém“ médiálním impériu prakticky cokoliv- je přece jeho. A nejen interně, on má moc i navenek- když Murdoch uznal za vhodné, napomenul britského premiéra a ten své cíle ještě rád upravil. Neudělal-li by to, mediálně by skončil a tím i politicky. Málo si uvědomujeme, jak je veřejné mínění manipulované a neustále ovlivňované tím, co je psáno a vysíláno, protože 90% lidí jiné informace než ty servírované a předžvýkané ani nevyhledává. Věří tomu, co čtou a slyší, a automaticky se jiný názor či poznatek stává neakceptovatelným z pohledu jejich někým vybudované konstrukce světa.

Souzvuk zájmů politických- státních i nadnárodních a zájmů masmediálních skupin generuje globální zájmy a tedy definovanou agendu. Když se přišlo s tezí globálního oteplování, ve svých praktických důsledcích se postupovalo tak, jako by šlo o prokázaný fakt- vlády postupně přijímají restrikce na hospodářství včetně nových daní (uhlíková daň má nastoupit a desítky dalších), zatímco média toto nekriticky přijala a majoritně to prezentují jako danou věc. K posunu nedošlo ani tehdy, když se ukázalo, že třetina vědeckých prací, kterými se na konferencích toto dogma obhajuje, byla prostě neověřena či zfalšována. Nejde o to, že člověk by se neměl chovat vůči přírodě rozumně, ale zde došlo krok za krokem k akceptaci agendy omezující ekonomickou svobodu, jež přímo souvisí s tou politickou. Hysterie hrozící zkázy Země způsobené člověkem vzedmulo zelený fanatismus a spolu s ním subvencovanou solární energii (kde jen solární panely spotřebují na svou výrobu více energie než vyrobí), biopaliva vykoupená ničením zemědělské půdy v rozvojovém světě za minimální klimatický užitek atd. Výsledkem se vedle těchto absurdních konsekvencí stává vzestup cen energií a paliv, sekundárně veškerého zboží. Postoje upozorňující na zjevné mezery této teorie, její nedostatky a účelovost, jsou médii marginalizovány a vytlačovány do extrémního pole bláznů a cyniků. Není divu, že v této atmosféře se našel lékařský „odborník“ prohlašujícího našeho prezidenta za nesvéprávného.

Co kdo ví o ropné katastrofě v Mexickém zálivu? Žijeme v éře, která umožňuje vše vidět v reálném čase, televize vysílají „live“, během hodiny mohou být reportéři kdekoliv a přesto o této katastrofě většina z nás ví jen to, že se stala nehoda na podmořském potrubí, že ropná skvrna ohrožuje už i pobřeží Floridy a že „BP dělá to a to, aby šíření zabránila“. O absurdním způsobu neutralizaci skvrn pomocí nejhorších chemických disperzantů, jejichž účinky na přírodu i člověka jsou ještě horší než samotná ropa, se napsalo minimum. O tom, jak se ropa z moře vypařuje a ve formě srážek prší na lidi v blízkých oblastech postižených států, o tom jak v důsledku toho mnoho lidí nemůže dýchat, se neinformuje skoro vůbec.

Od letošního roku i internetová média, která chtějí vysílat, podléhaji v ČR jako v EU regulaci. To znamená, že i když nestojím o žádnou frekvenci na vysílání, nezabírám nikde žádnou kapacitu a jen chci využít internetového éteru, stejně podléhám kontrole a právo vysílat mi může být odňato, přestože jinak si může jakákoliv osoba vyvěsit na internet cokoliv téměř bez omezení. Jediné médium, které tak mohlo získat punc oficiality a zároveň zůstat zcela nezávislé, o tuto přednost přišlo.

Nepochybuji, že nástrojem nejvíce zhoubným z hlediska duševní atrofie většiny lidí se stala televize. Hodiny a hodiny každý den vysílá seriály, telenovely, soutěžní pořady těch nejnižší pudů, povrchní zprávy a publicistiku donekonečna omílající a utvrzující konformní majoritní proud. Nevyhledává skutečnou podstatu věcí, pluralitu názorů prezentují pouze tzv. vyváženým přístupem hlavních politických stran, které v bleděmodrém zastávají principiálně jedno a to samé. Říká se, že se nabízí, aby ve vysílání hrály prim právě tyto hlavní proudy názorů a „pravd“, když mají většinový elektorát, ale poněkud se zamlčuje, že právě skladba vysílání, článků atd. vytváří ten hlavní proud neboli preference většiny. Televize nepropaguje skutečné vzdělávání a hodnoty důležité pro fungování civilizace. Cílem televize je vzít lidem víru v cokoliv metafyzického a nahradit ji bezstarostnou konzumní kulturou, protože jen lidi, co nemají kořeny a za pravdu považují tu předstíranou virtualitu, lze pohodlně manipulovat.

Kdo se chce nad problematikou zamyslet do hloubky, musí si uvědomit v jak náhražkovitém světě falešných hodnot se ocitáme. Když nějaký deník zveřejní karikaturu Mohameda či zesměšní Alláha, je považován pomalu za mučedníka demokracie, která přece vyznává svobodu psát jakýkoliv blábol a nevyžaduje oproti tomu pražádnou odpovědnost. Ano, balast a extrémistické uvažování části arabské populace odmítejme, ovšem tím podobným trpíme také my, ani si to neuvědomujeme. Žijeme v atmosféře „Arab = terorista“ vs. „demokracie = jediné správné zřízení“. Toto živí oficiální doktrína a média tomu zdatně sekundují. Po zuby ozbrojení Íránci ohrožují celou Evropu včetně Česka (jestli kdokoliv z politiků má důkaz, že taková hrozba skutečně existuje, nenapíši už zde ani řádku), a proto hledáme spasení v cizí vojenské přítomnosti či zařízení u nás, jelikož věříme, že náš psí čenich u nohou velmoci nám získá její vděčnost. Jak bláhové! Kdy už se konečně naučíme rozpoznat mechanismy prosazování cizích zájmů, kterým můžeme buď posloužit nebo stát v cestě? A kdy se tím konečně naše seriózní periodika začnou zabývat a přestanou být prostě jen tlachavými plátky a plochými tlampači politických stran?

David Vorovka

David Vorovkavskutku originální20:042.8.2010 20:04:39
EglundEgPoněkud tendenční18:572.8.2010 18:57:19

Počet příspěvků: 2, poslední 2.8.2010 20:04:39 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

David Vorovka

David Vorovka

o politice světové i domácí, dějemi za oponou, o historii, vojenství...

Dlouhodobě se zabývám otázkami mezinárodní i české bezpečnosti, politickou situací ve světě a dalšími fenomény z historie a současnosti.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy